Velký den Božího soudu - nenáviděný hřích a naše naděje!

A aj, přijduť brzo, a odplata má se mnou, abych odplatil jednomu každému podlé skutků jeho. Jáť jsem Alfa i Oméga, počátek i konec, první i poslední. Blahoslavení, kteříž zachovávají přikázání jeho, aby měli právo k dřevu života, a aby branami vešli do města. Zjevení Jana 22,12-14 - (Kral.)

BŮH NENÁVIDÍ HŘÍCH!

Než hříšník pocítí opravdovou touhu přijít ke Kristu a činit pokání, musí být nejprve jeho duše přesvědčena o hříchu.

Jediná definice hříchu  je: „Hřích je přestoupením zákona.“

1. Jan 3,4 - Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona. (Kral.)

Řím 7,7 - Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon. Vždyť o žádostivosti bych nevěděl, kdyby Zákon neříkal: „Nepožádáš.“

Bez zákona není žádného přestoupení. „Nebo skrze zákon poznání hřícha.“ Měřítko spravedlnosti je nesmírně obsáhlé, zakazující každou zlou věc.

Hříšník nemůže být přesvědčen o své vině, dokud nechápe co je podstatou hříchu a co hřích tvoří. Člověk nemůže prožít biblické posvěcení, dokud tvrdí, že věří-li v Krista, není podstatné, zda zachovává Boží zákon, nebo ne. Lidé, kteří vyznávají, že zachovávají Boží zákon, a přesto se v srdci oddávají hříchu, jsou odsouzeni Věrným Svědkem. Tvrdí, že jsou bohatí na poznání pravdy, ale nežijí v souladu s jejími svatými zásadami. Pravda neposvěcuje jejich život. Boží Slovo prohlašuje, že ten, kdo vyznává, že zachovává přikázání, ale jeho život je v rozporu s tímto vyznáním, je slepý, mizerný, bídný a nahý.

Boží zákon je zrcadlo podávající úplný obraz člověka takového, jaký je a předvádějící mu jeho pravou podobu. Někteří se od něho odvrátí a zapomenou na tento obraz, zatímco jiní budou proti zákonu vymýšlet hanlivé přívlastky, jako by tím bylo možno vyléčit jejich povahové kazy. Ale další lidé, kteří jsou odsouzeni zákonem, budou činit pokání za své přestupky a skrze víru v Kristovy zásluhy budou zdokonalovat křesťanský charakter.

V Božích očích je celý svět vinen přestoupením Božího zákona. Povrchnímu pozorovateli se lidé, kteří jsou od přirozenosti přívětiví, vzdělaní a uhlazení, mohou zdát dokonalí ve svém životě. Bible říká „Člověk zajisté hledí na zevnější vzhled, ale Hospodin hledí k srdci“ 1Sam 16,7. Nebudou-li životodárné pravdy Slova Božího, když jsou předkládány svědomí, přijímány s porozuměním a potom věrně prováděny v životě, nikdo neuvidí nebeské království. Pro některé mají tyto pravdy jakési kouzlo díky své novotě, ale nejsou přijímány jako Slovo Boží. Ti, kteří nepřijímají světlo, když je k nim přineseno, budou jím odsouzeni.

FALEŠNÁ NADĚJE

V každém shromáždění na zemi jsou lidé nespokojení, hladovějící a žíznící po spasení. Dnem i nocí je na srdci tíží otázka: „Co mám dělat, abych byl spasen?“ S horlivostí naslouchají populárním kázáním v naději, že se dozví, jak mohou být před Bohem ospravedlněni. Ale příliš často slyší jen příjemné povídání, výmluvné řečnění. V každé náboženské skupině jsou smutná a zklamaná srdce. Kazatel svým posluchačům říká, že nemohou zachovávat Boží zákon: „Není pro člověka naší doby závazný.“ „Musíte věřit v Krista, On vás spasí. Jenom věřit!“ Tím je učí, aby si měřítko udělali ze svého pocitu a nedává jim žádnou rozumnou víru. Tento kazatel může tvrdit, že je k nim velmi upřímný, ale přitom se snaží utišit jejich soužené svědomí falešnou nadějí.

Mnozí jsou vedeni k tomu, aby si mysleli, že jsou na cestě do nebe, protože vyznávají, že věří v Krista, i když přitom zavrhují Boží zákon. Nakonec však zjistí, že byli na cestě do zatracení místo do nebe. Duchovní jed je pocukrován  učením o posvěcení a podává se lidu. Tisíce jej s horlivostí přijímají a domnívají se přitom, že pokud jsou ve svém přesvědčení upřímní, budou bezpeční. Ale upřímnost neudělá z bludu pravdu. Člověk může spolknout jed a myslet si, že to je to potravina, ale jeho upřímnost ho nezachrání od účinku tohoto jedu.

Bůh nám dal své Slovo, aby bylo naším průvodcem. Kristus řekl: Jan 5,39 - „Zkoumáte Písma, protože se domníváte, že v nich máte věčný život, a právě ona svědčí o mně. “ Modlil se za své učedníky: Jan 17,17 - „Posvěť je v pravdě; tvé slovo je pravda. “

Když Pavel přijal evangelium Ježíše Krista, učinilo z něho nové stvoření. Byl přeměněn. Pravda zasazená do jeho duše mu dala takovou víru a odvahu jako Kristovu následovníku, že s ním nemohlo pohnout žádné protivenství, nemohla ho zastrašit žádná opozice.

DEN BOŽÍHO SOUDU

Lidé si mohou pro zavrhování Božího zákona vymyslet omluvu, jakou chtějí. Ale v den soudu nebude přijata žádná omluva. Ti, kteří bojují s Bohem a posilují své provinilé duše v přestupování Božího zákona, se musí velmi brzy setkat s velkým Vydavatelem zákona nad Jeho rozbitým zákonem.

Den Boží odplaty přichází - den nelítostného vylití Jeho hněvu. Kdo snese den Jeho příchodu?  Potom už Bůh nepovstane, aby jednal s hříšníkem. Pomůže falešný pastýř přestupníku v tento den? Zbaví někoho viny popularita nebo velký počet lidí? To jsou otázky, které by měl zvážit a sám sobě si položit ten, kdo je bezstarostný a lhostejný.

Boží zákon je měřítkem, podle něhož bude Boží soud posuzovat povahu a život každého člověka. Starozákonní mudrc prohlásil:

Kazatel 12,13.14 - "Boha se boj a jeho přikázání zachovávej; na tom u člověka všechno závisí. Veškeré dílo Bůh postaví před soud."

Apoštol Jakub napomíná své bratry:

Jakub 2,12 - "Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody. "

Prorok Daniel napsal: "Viděl jsem, že byly postaveny stolce a že usedl Věkovitý. Jeho oblek byl bílý jako sníh, vlasy jeho hlavy jako čistá vlna, jeho stolec - plameny ohně, jeho kola - hořící oheň. Řeka ohnivá proudila a vycházela od něho, tisíce tisíců sloužily jemu a desetitisíce desetitisíců stály před ním. Zasedl soud a byly otevřeny knihy." (Da 7,9.10)

Tímto způsobem Bůh prorokovi ve vidění představil velký a slavný den, kdy před Soudcem země budou předvedeny povahy a životy lidí a každý člověk bude souzen "podle skutků". "Věkovitý" je Bůh Otec. Žalmista říká: "Než se hory zrodily, než vznikl svět a země, od věků na věky jsi ty, Bože." (Ž 90,2) On, původce všeho živého, zdroj všech zákonů, bude předsedat soudu. A "desetitisíce desetitisíců" svatých andělů budou jako služebníci a svědkové přítomni tomu velkému soudu. Apoštol Jan, popisuje ve Zjevení stejný výjev a dodává:

Zjevení 20,12 - "Ještě jedna kniha byla otevřena, kniha života. A mrtví byli souzeni podle svých činů zapsaných v těch knihách."

Každý se musí postavit před Boží soud. Případ každého člověka bude jednou projednáván. Je tedy důležité, aby každý člověk často a vážně přemýšlel o situaci, kdy soud zasedne a otevřou se knihy, kdy na konci dnů bude muset každý člověk, podobně jako Daniel, přijmout svůj úděl.

Více o Božím soudu se dočtete v článku Blíží se Boží soud - připravme se! a v knize Velký spor věků.

Kniha života zachycuje jména všech lidí, kteří kdy vstoupili do Boží služby. Pán Ježíš vyzýval své učedníky: "Radujte se, že vaše jména jsou zapsána v nebesích." (L 10,20) Apoštol Pavel mluví o svých věrných spolupracovnících, "jejichž jména jsou v knize života" (Fp 4,3). Daniel prorockým zrakem viděl "soužení, jaké nebylo," a ujišťuje, že Boží lid bude vysvobozen, "každý, kdo je zapsán v Knize". Pisatel knihy Zjevení zaznamenal, že do Božího města vstoupí jen ti, "kdo jsou zapsáni v Beránkově knize života" (Dan 12,1; Zj 21,27).

Před Bohem je psána "pamětní kniha". Jsou v ní zaznamenány dobré činy lidí, "kteří se bojí Hospodina a mají na mysli jeho jméno" (Mal 3,16). Jejich skutky víry, jejich činy lásky jsou zaznamenány v nebi. Nehemiáš se o tom zmiňuje, když volá: "Pamatuj na mne, Bože můj, ... a nevymaž mou oddanost, kterou jsem prokázal domu svého Boha." (Neh 13,14) V Boží pamětné knize je zachycen každý spravedlivý čin. Je tam přesně zaznamenáno každé odmítnuté pokušení, každé překonané zlo, každé vyslovené soucitné slovo. Je tam zapsána každá oběť, každá bolest a zármutek vytrpěný pro Ježíše Krista. Žalmista volá: "O mém vyhnanství si vedeš záznam; ukládej si do měchu mé slzy. Což je v svých záznamech nemáš?" (Ž 56,9)

Nebeské knihy také zaznamenávají hříchy lidí. "Veškeré dílo Bůh postaví před soud, i vše, co je utajeno, ať dobré či zlé." "Z každého planého slova, jež lidé promluví, budou skládat účty v den soudu." Spasitel prohlásil: "Podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen." (Kaz 12,14; Mt 12,36.37) Tento neomylný záznam zachytí i tajné úmysly a pohnutky, protože Bůh "vynese na světlo to, co je skryto ve tmě, a zjeví záměry srdcí" (1 K 4,5). "Hle, je to přede mnou zapsáno, ... nepravosti vaše a nepravosti vašich otců zároveň, praví Hospodin." (Iz 65,6.7)

VYZNEJTE SVÉ HŘÍCHY A KRISTUS VÁS BUDE OBHAJOVAT

Pán Ježíš vystoupí jako náš obhájce a bude nás zastupovat před Bohem. "Zhřeší-li kdo, máme u Otce přímluvce, Ježíše Krista spravedlivého." (1 J 2,1) "Vždyť Kristus nevešel do svatyně, kterou lidské ruce udělaly jen jako napodobení té pravé, nýbrž vešel do samého nebe, aby se za nás postavil před Boží tváří." "Proto přináší dokonalé spasení těm, kdo skrze něho přistupují k Bohu; je stále živ a přimlouvá se za ně." (Žd 9,24; 7,25)

1. Jan 1,9 - „Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti. “

Bůh požaduje, abychom vyznávali své hříchy a pokořovali před Ním svá srdce, ale zároveň bychom k Němu měli mít důvěru jako v něžného Otce, který se nikdy nevzdá těch, kteří v něj vložili svou důvěru. Mnozí z nás chodí životem viděním, a ne vírou. Věříme věcem, které se vidí, ale neoceňujeme vzácné zaslíbení, daná nám v Božím slově. A přece nemůžeme Boha zneuctít více než tím, že budeme ukazovat, že nedůvěřujeme tomu co říká, a ptáme se, zda to s námi myslí vážně, nebo nás klame.

Bůh se nás nevzdá kvůli našim hříchům. Děláme-li chyby a zarmucujeme Jeho Ducha, přijme nás pokud  činíme upřímné pokání. Přijdeme-li k Němu se zkroušeným srdcem, neodvrátí se od nás. Překážky musí být odstraněny. Živili jsme špatné pocity, byla tu pýcha, soběstačnost, netrpělivost a reptání. To všechno nás odděluje od Boha. Hříchy musí být vyznány, musí být vykonáno důkladnější dílo milosti v srdci. Ti, kteří se cítí slabí a zmalomyslnění, se mohou stát silnými Božími muži a vykonat pro Mistra vznešené dílo. Ale musí pracovat ze vznešeného hlediska, nesmí být ovlivněni žádnou sobeckou pohnutkou.

DÍVEJ SE NA KRISTA  A ŽIJ

Na poušti, když Hospodin dopustil, aby jedovatí hadi štípali vzpurné Izraelity, bylo Mojžíšovi přikázáno, aby pozvedl měděného hada a vyzval všechny poraněné, aby se na něj dívali a žili. Ale mnozí neviděli žádnou pomoc v tomto nebesy předepsaném léku. Všude kolem nich byli mrtví a umírající. Věděli, že bez božské pomoci je jejich osud jistý. Ale naříkali nad svými ranami, bolestí a jistou smrtí, dokud nevyprchala jejich síla a jejich oči se nezavřely, i když mohli být okamžitě uzdraveni.

Jan 3,14-16 - A jako Mojžíš vyvýšil hada v pustině, tak musí být vyvýšen Syn člověka, aby každý, kdo v něho věří, měl život věčný.“ „Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný.

Uvědomujete-li si své hříchy, nevěnujte všechny své síly tomu, abyste nad nimi truchlili, ale dívejte se a žijte. Ježíš je náš jediný Spasitel. A ačkoliv milióny těch, kteří potřebují být uzdraveni, odmítají Jeho nabízenou milost, ani jeden, kdo věří v Jeho zásluhy, nebude ponechán, aby zahynul. I když si uvědomujeme svou bezmocnost bez Krista, nesmíme se nechat zmalomyslnět, musíme se spolehnout na ukřižovaného a vzkříšeného Spasitele.

Bídná, hříchem nemocná, zmalomyslněná duše, dívej se a žij! Ježíš se ve svém slově zaručil, že spasí každého, kdo k Němu přijde. Pojďte k Ježíši a přijměte odpočinutí a pokoj. Požehnání můžete mít už teď. Satan tvrdí, že jste bezmocní a nemůžete si udělit požehnání. To je pravda, jste bezmocní. Ale pozvedněte před ním Ježíše: „Mám vzkříšeného Spasitele. V Něho věřím a On nikdy nedopustí, abych byl zatracen. V Jeho jménu zvítězím. On je mou spravedlností a mou korunou radosti.“ Ať si tady nikdo nemyslí, že jeho případ je beznadějný, protože to není pravda. Možná vidíte, že jste hříšní a ničemní, ale právě proto potřebujete Spasitele. O životě a obrácení křesťana krásně pojednává kniha Cesta ke Kristu.

1. Jan 1,9 - Jestliže své hříchy vyznáváme, on je věrný a spravedlivý, aby nám hříchy odpustil a očistil nás od každé nepravosti.

"Bděte tedy, ... aby vás nenalezl spící, až znenadání přijde." (Mk 13,35.36) Ve velkém nebezpečí jsou lidé, kteří se unavili bděním a přijali nabídky světa. Právě tehdy, když bude podnikatel plně zaměstnán honbou za ziskem, kdy se bude milovník radovánek oddávat požitkům, kdy se marnivá žena bude ověšovat šperky, se může stát, že Soudce celé země vynese rozsudek: "Byl jsi zvážen na vahách a shledán lehký." (Da 5,27)

Máte-li hříchy, které je třeba vyznat, neztrácejte čas. Tyto okamžiky jsou ze zlata. Ti, kteří hladovějí a žízní po spravedlnosti, budou nasyceni, protože Ježíš to zaslíbil. Drahý Spasitel! Jeho náruč je otevřena, aby nás přijal a Jeho láskyplné srdce čeká, aby nám požehnalo.