Prokletí zákona - list Galatským

Apoštol Pavel hovoří o prokletí zákona, o tom, že zákonem nejsme ospravedlňováni a o tom, že když přišla víra nejsme již podřízení výchově zákona. Myslí tím Pavel, že  bylo mravní desatero zrušeno? Byla by tato myšlenka v souladu s ostatními jeho výroky třeba v Římanům o svatosti Božího zákona či s výroky samotného Ježíše Krista „nepřišel jsem zákon zrušit, ale naplnit“? Nebo myslel apoštol Pavel úplně něco jiného, když hovořil o prokletí zákona?

Problémy v Galácii

Téměř v každém sboru byli někteří členové, kteří byli rodem Židé. K těmto obráceným našli židovští učitelé snadný přístup, a skrze ně získali podporu ve sborech. Bylo nemožné biblickými argumenty vyvrátit učení hlásané Pavlem; proto se uchýlili k naprosto nevybíravým prostředkům, mařili jeho vliv a oslabili jeho autoritu. Tvrdili, že nebyl Ježíšovým učedníkem a že od Něj neobdržel žádné pověření; přesto, že se opovážil učit nauky přímo odporující těm, které hlásal Petr, Jakub a ostatní apoštolé. Takto židovství poslové sklízeli úspěch v odvedení mnohých obrácených křesťanů od jejich učitele evangelia. A když už dosáhli tohoto bodu, přiměli je, aby se vrátili k zachovávání ceremoniálního zákona jako nezbytného prostředku pro jejich spasení. Víra v Krista a poslušnost vůči zákonu deseti přikázání byla považována za méně důležité. Rozdělení, kacířství a smyslnost rychle získávaly půdu mezi věřícími v Galacii. Pavlova duše byla zneklidněná, když viděl zlo, které rychle hrozilo zničením těchto sborů. Okamžitě napsal Galatským, aby odhalil jejich falešné teorie, a s velkou přísností napomínal ty, kteří odešli od víry (LP 188-189).

LIDÉ BYLI POD ZÁKONEM

Co tedy znamená být pod zákonem? Když Adam s Evou zhřešili měli správně za svůj přestupek zemřít. „Mzdou hříchu je smrt“ (Řím 6,23) „Neboť v den, kdy bys z něho jedl, jistě zemřeš.“ (1Mojžíšova 2,17) A co je to ten hřích? „Každý, kdož činí hřích, činíť proti zákonu; nebo hřích jest přestoupení zákona.“ (1Jan 3,4)

Ale to se hned nestalo, protože Bůh je milostivý a hned nabídl svůj plán záchrany člověka. Nabídl sám sebe. Neboť tak Bůh miluje svět, že dal svého jediného Syna, aby žádný, kdo v něho věří, nezahynul, ale měl život věčný. (Jan 3,16 ) Ale to se také nestalo hned, proto v tu chvíli zemřel místo Adama a Evy první beránek jako příslib oběti za hřích, příslib toho, že až přijde ten pravý čas, zemře za jejich a naše viny Ježíš Kristus.

To znamená že bylo určité dlouhé období, kdy nebylo učiněno spravedlnosti zadost, a kdy lidé teprve čekali na zaslíbenou záchranu. Podléhali tedy zatím smrti a zákonu. Proto Bible píše že byli lidé pod zákonem. Tím, že zákon přestoupili, si na ně činil nárok a vyžadoval smrt za přestoupení. Byli pod prokletím zákona. Lidé se tak sami odloučili od Boha a stále více se vzdalovali Božímu obrazu.  Aby nezapomínali, že přijde den vysvobození, určil Bůh obětní beránky, jako symbol Ježíšovi smrti za hříchy světa, aby si lidé při pohledu na jejich utrpení uvědomovali obludnost hříchu, hřích nenáviděli a již dál přestupovat Boží zákon nechtěli.

Když Bůh vyvolil Izraelský národ, byli již lidé tolik vzdáleni Božímu obrazu a Božímu zákonu lásky, že bylo nutné jej dát písemně, aby lidé byli vůbec schopní poznat, co to hřích je. Aby se naučili žít podle Boží vůle a navrátili se tak blíže ke svému Stvořiteli. „Co tedy řekneme? Je Zákon hříchem? Naprosto ne! Ale hřích bych nepoznal jinak než skrze Zákon.“ (Řím 7,7) „K čemu tedy Zákon? Byl přidán kvůli přestoupením, dokud by nepřišel potomek, kterému bylo dáno zaslíbení.“(Gal 3,19)  Který zákon je tedy pěstounem v epištole ke Galatským, který nás má přivádět ke Kristu? Oba – ceremoniální zákon  i mravní zákon deseti přikázání.

Zákon mravní – desatero přikázáním

Bylo tedy napsání zákona potřeba? Pro ty, kteří chtěli milovat Boha, chtěli mu být blíže bylo naprostou nezbytností vědět jak, a podle čeho se řídit. Mravní zákon je totiž vyjádřením lásky. První čtyři přikázání jsou vyjádřením lásky k Bohu a dalších šest přikázání je vyjádřením lásky k bližnímu člověku.  Mravní zákon neboli desatero přikázání tak pomáhalo lidem, aby věděli jak se chovat, aby žili v souladu s Bohem, jinými slovy je zákon vychovával a chránil. Zachovávání zákona je však nedokázalo hříchů zbavit a očistit je. „ Je jasné, že Zákonem není nikdo před Bohem ospravedlňován, neboť ‚spravedlivý bude živ z víry‘.“ (Galatským 3,11) Očistit od hříchů mohl jedině Beránek Boží.

Zákon obřadní – ceremoniální

Protože Izraelský lid byl po 400 letech v zajetí silně ovlivněn Egyptským božstvem, zapomněl jak jediného živého Boha uctívat, jak žít podle jeho vůle, jakými zákonitostmi zdravotními se řídit a jak si připomínat příchod Mesiáše.  Bůh proto dal Izraelskému národu ještě obřadní, neboli ceremoniální zákon, který byl vložen vedle truhly smlouvy. Tento zákon obřadní (svátky, obřízka, oběti...) měl  za  úkol poukazovat na příchod Vykupitele, na den vysvobození z prokletí zákona, na den, kdy již bude zaplaceno za jejich a náš hřích, na den, kdy Boží slib dojde naplnění  v Ježíši Kristu, na slavný den vysvobození ze smrti, kterou si na nás zákon nárokoval.

Galatským 3, 23-24 - Dokud nepřišla víra, byli jsme hlídáni pod Zákonem, uzavíráni pro víru, která měla být zjevena, takže se Zákon stal naším vychovatelem ke Kristu, abychom byli ospravedlněni z víry.

LIDÉ JIŽ NEJSOU POD ZÁKONEM

A když přišel stanovený čas, Kristus, ten pravý beránek Boží zaplatil krutou smrt za můj a tvůj hřích a tak lidstvo konečně vysvobodil z  hříchů. Přešli jsme tak ze smrti do života. Konečně se naplnil Boží slib, konečně jsme přijali život,  už na to nemusíme dál čekat, stačí ho přijmout vírou v Ježíše Krista a Duchem svatým nechat změnit své srdce.

Židé to ale nepochopili, a i po Kristově smrti dál lpěli na obřadech ukazujících,  že Mesiáš teprve přijde, přestože již dávno mohli přijmout milost. Proto apoštol Pavel židům vysvětluje, že již nejsou pod zákonem, již nejsou pod prokletím, ale mohou přijmout Krista mohou přijmout život věčný, který nám byl tak dlouho slibován a kterého se židé a všichni lidé konečně dočkali. Byl to slavný den, kdy Kristus zvolal „Dokonáno jest“ a celá nebesa s radostí jásala nad vítězstvím Božího syna a vysvobozením lidí. Byla to velká úleva, lidstvo již nemusí zemřít, otevřela se konečně cesta zpátky domů.

Zákon obřadní - ceremoniální

Ceremoniální zákon byl tímto slavným dnem Kristova vítězství zrušen, roztrhla se opona, chrámové oběti již nebyly potřeba, svátky poukazující na příchod Mesiáše byly zrušeny,  tento zákon byl Kristovou smrtí NAPLNĚN! Proto říká apoštol Pavel  „Ať vás tedy nikdo nesoudí pro pokrm a pro nápoj nebo kvůli svátku, novoluní nebo sobotám. To všechno je stín budoucích věcí, ale skutečnost je Kristus. (Koloským 2,16-17) Sobotami se také nazývali některé židovské svátky, například 3Moj 23,4 popisuje svátek troubení jako „sobotní odpočinek“ nabo 3Moj 23,32(kral) popisuje svátek stánků také jako „sobotní odpočinek“, není tím tedy myšlena Hospodinova sobota sedmý den, která byla stvořená již v ráji.

Mravní zákon - desatero přikázání

Apoštol Pavel nehovoří o tom že by se nemuselo dodržovat mravní desatero, to by nastal mezi lidmi naprostý chaos, lidské chování by se nemělo čím řídit. No,  je to vidět ve světě dnes. Čím více lidé opouštějí Boží zákon a Boží hlas ve svědomí tím více je zloby, násilí a utrpení a tím více lidé Boha nechtějí znát. Apoštol Pavel měl na mysli to, že zákon na nás již nemůže uplatňovat svou moc, svůj požadavek trestu za přestoupení,  naší smrt. Tento požadavek je již s konečnou platností zaplacen, byla nám dána úžasná Boží milost, pokud jí přijmeme, můžeme zpátky domů do nebeského království k nebeskému Otci. Proto mohl apoštol Pavel s radostí kázat, že již jsme pod milostí, přesto však říká, že hřešit (přestupovat zákon) přeci  nemůžeme „Hřích nad vámi nebude panovat; vždyť nejste pod Zákonem, ale pod milostí. Co tedy? Budeme hřešit, protože nejsme pod Zákonem, ale pod milostí? Naprosto ne!“(Řím 6,14-15)

„Kristus nás vykoupil z prokletí Zákona tím, že se stal za nás prokletím.“ (Galatským 3,13) Ano Kristus nás zbavil otroctví hříchu, který na nás zákon uplatňoval, sám ale říká že „Je však snadnější, aby pominuly nebe a země, než aby padla jedna čárka Zákona.“(Luk 16,17) Jaká změna se tedy v dodržování zákona stala po Kristově smrti?

Zákon v srdci zapsaný Duchem svatým

Galatským 4,5-6 - vykoupil ty, kdo byli pod Zákonem, a abychom přijali synovství. A protože jste synové, vyslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, ducha, který volá: ‚Abba, Otče.

Ano,  „když však přišla víra, nejsme již podřízeni vychovateli.“ (Gal 3,25) Dostali jsme milost, stali jsme se Božími dětmi. Jaká nádhera, stala se s námi obrovská změna. Ježíš nás učinil v Božích očích opět spravedlivými, abychom se mohli znovu stát  Božími dětmi. Co to ale znamená? Znamená to, že Boží Duch svatý  přebývá v našem nitru a stále nás přibližuje více a více  k  Božímu obrazu, tak jak to zamýšlel již na počátku, aby byl člověk Božím obrazem. Duch svatý nám dává sílu se stále více podobat charakteru Ježíše Krista a pomáhá nám „žít tak svatě jako žil On“.(1Petr 1,16) Šlo by to ale bez zachovávání Božího desatera lásky – toho ukazatele hříchu?

Židům 10,16 - Toto je smlouva, kterou s nimi uzavřu po těch dnech, praví Pán: budu dávat své zákony do jejich srdce a napíši je do jejich mysli,‘

Nešlo. Boží svatý zákon platí o to mocněji a silněji, protože již není zapsán pouze na kamenných deskách, ale na našem masitém srdci, v našem nitru je vyryt Duchem svatým. Pokud jsme opravdově a cele přijali Ježíše Krista, Ježíš dodrží svou smlouvu, svůj slib, který dal a zapíše nám ho do srdce.  Skutečně obrácený křesťan tak najednou začne pociťovat hlubokou nenávist k hříchu, který Krista ukřižoval a protože hřích je přestoupením zákona, začne hledat v Božím zákoně co ještě dělá špatně a co by měl ve svém životě ještě Kristu odevzdat a požádat o pomoc a sílu to překonat. Je to láska ke Kristu, která nás pak motivuje k tomu, abychom již desatero přikázání nepřestupovali, protože „Jestliže mne milujete, zachovejte má přikázání.“(Jan 14,15)  „Kdo zachovává jeho přikázání, zůstává v Bohu a Bůh v něm; že v nás zůstává, poznáváme podle Ducha, kterého nám dal.“ (1Jan 3,24)

A to je ta veliká změna, která se nazývá znovuzrození nového – duchovního člověka. Zachováváte-li zákon proto, že „bychom měli“, nebo protože „tohle se nesmí“ je něco ve vašem životě špatně a platí pro vás výzva apoštola Pavla „již přeci nejste pod zákonem, přijměte Krista! Budete-li se dívat na Kristův kříž a ptát se proč zemřel? Kvůli tomuhle mému hříchu? Začne pak z vašeho srdce tryskat „já už to nechci dělat, já už to dělat prostě nemůžu“  Láska k Spasiteli vám hřích zoškliví, a desatero přikázání vám spolehlivě ukáže, co všechno je tím nenáviděným hříchem, který Krista křižoval.

Přijměte nyní milost Ježíše Krista a jeho SPRAVEDLNOST, kterou vám zdarma nabízí a POSVĚŤTE svůj život vírou v Ježíše Krista a silou  Ducha svatého. Pak budete moci spolu s apoštolem Pavlem říci:

Titus 3,3-7 - Neboť i my jsme kdysi byli nerozumní, neposlušní, bloudící, byli jsme otroky žádostí a všelijakých rozkoší, trávili jsme život v špatnosti a závisti, byli jsme odporní a navzájem jsme se nenáviděli. Když se však zjevila dobrota a lidumilnost Boha, našeho Zachránce, zachránil nás ne na základě skutků, které jsme my učinili ve spravedlnosti, nýbrž podle svého milosrdenství skrze koupel znovuzrození a obnovou Ducha Svatého, kterého na nás vylil hojně skrze Ježíše Krista, našeho Zachránce, abychom se ospravedlněni jeho milostí stali dědici v naději života věčného.