Tu se otevřel Boží chrám v nebesích a začátek soudu

Co se při službě v pozemské svatyni konalo obrazně, koná se při službě v nebeské svatyni ve skutečnosti. „Sloužíce podobenství a stínu nebeských věcí.“ (Žd 8,5)  Po svém nanebevstoupení začal náš Spasitel konat dílo jako náš velekněz. Apoštol Pavel napsal: „Neboť nevšel Kristus do svatyně rukou udělané, kteráž by byla příklad s pravou svatyní se srovnávající, ale právě v nebe všel, aby nyní přítomný byl tváři Boží za nás.“ (Žd 9,24)

"Tu se otevřel Boží chrám v nebesích, a bylo v něm vidět schránu jeho smlouvy." (Zj 11,19) Schrána neboli truhla Boží smlouvy je ve svatyni svatých, v druhém oddělení svatyně. Při službě v pozemském svatostánku, který je "obrazem a stínem nebeské svatyně", vstupoval velekněz do tohoto oddělení pouze ve veliký Den smíření, aby svatyni očistil. Proto sdělení, že se otevřel Boží chrám v nebi a bylo vidět truhlu jeho smlouvy, odkazuje na otevření svatyně svatých v nebeské svatyni, kdy tam vstoupil Kristus, aby vykonal závěrečné dílo smíření. Lidé, kteří vírou sledovali svého Velekněze, když zahájil službu ve svatyni svatých, postřehli také truhlu Boží smlouvy. Studiem otázky svatyně pochopili změnu služby Spasitele a poznali, že nyní slouží před schránou Boží smlouvy a nabízí svou krev za hříšníky.

Truhla v pozemském svatostánku ukrývala dvě kamenné desky, na nichž byla vyryta přikázání Božího zákona. Truhla obsahovala pouze desky zákona a přítomnost Božích přikázání jí dodávala hodnotu a svatost. Když se v nebi otevřel Boží chrám, věřící uviděli schránu Boží smlouvy. Ve svatyni svatých nebeské svatyně je uchováván Boží zákon - zákon, který Bůh vydal za hřmění hromu na Sinaji a zapsal svým prstem na kamenné desky.

Boží zákon v nebeské svatyni je velký originál. Přikázání zaznamenaná na kamenné desky a zapsaná Mojžíšem do knih jsou jeho přesným opisem. Lidé, kteří přijali tuto důležitou pravdu, pochopili svatost a neměnnost Božího zákona. Pochopili jako nikdy předtím význam Spasitelových slov: "Dokud nepomine nebe a země, nepomine jediné písmenko ani jediná čárka ze Zákona." (Mt 5,18) Boží zákon je zjevením Boží vůle a projevem jeho charakteru, proto musí trvat navěky "jako věrný svědek v nebi". Bůh nezrušil ani jediné přikázání, nezměnil ani jediné písmeno nebo háček. Žalmista prohlásil: "Věčně, Hospodine, stojí pevně v nebesích tvé slovo." "Všechna jeho ustanovení jsou věrná, spolehlivá navěky a navždy." (Ž 119,89; 11,7.8)

Uprostřed Desatera je zapsáno čtvrté přikázání, jak bylo původně ohlášeno: "Pamatuj na den sobotní, že ti má být svatý. Šest dní budeš pracovat a dělat všechnu svou práci. Ale sedmý den je den odpočinutí Hospodina, tvého Boha. Nebudeš dělat žádnou práci ani ty ani tvůj syn a tvá dcera ani tvůj otrok a tvá otrokyně ani tvé dobytče ani tvůj host, který žije v tvých branách. V šesti dnech učinil Hospodin nebe i zemi, moře a všechno, co je v nich, a sedmého dne odpočinul. Proto požehnal Hospodin den odpočinku a oddělil jej jako svatý." (2 M 20,8-11)

Boží Duch zapůsobil na srdce lidí, kteří studovali Písmo. Došli k přesvědčení, že nevědomě přestupovali toto přikázání, protože nesvětili den odpočinku Boha Stvořitele. Začali hledat důvody, které vedly k zachovávání prvního dne týdne - neděle - místo dne, který posvětil Bůh. V Bibli nenašli jediný doklad, že Bůh zrušil čtvrté přikázání nebo přenesl požehnání ze soboty na jiný den. Upřímně se snažili poznat a naplnit Boží vůli. Když poznali, že přestupují Boží zákon, pocítili hlubokou bolest v srdci a projevili svou věrnost Bohu tím, že začali zachovávat svatou Boží sobotu.

Někteří lidé vynaložili mnoho opravdového úsilí, aby jejich přesvědčení vyvrátili. Všem bylo jasné, že byla-li pozemská svatyně kopií svatyně v nebi, pak zákon uložený v pozemské truhle je přesným opisem zákona uloženého v nebi, a že přijmout pravdu o nebeské svatyni znamená také uznat požadavky Božího zákona a tím i závaznost zachovávání soboty podle čtvrtého přikázání. To je důvod, proč se projevil tak rozhořčený a rozhodný odpor proti výkladu Písma, který objasňoval Kristovu službu v nebeské svatyni. Lidé se pokoušeli zavřít dveře, které Bůh otevřel, a otevřít dveře, které Bůh zavřel. Avšak Pán, který "když otvírá, nikdo nezavře, a když zavírá, nikdo neotevře," prohlásil: "Hle, otevřel jsem před tebou dveře, a nikdo je nemůže zavřít." (Zj 3,7.8) Kristus otevřel dveře, to znamená, že zahájil službu ve svatyni svatých. Z otevřených dveří nebeské svatyně zazářilo světlo a ukázalo nám, že zákon, který je tam uschován, obsahuje také čtvrté přikázání. Co Bůh ustanovil, člověk nemá právo zrušit.

Lidé, kteří přijali poznání o prostřednické službě Ježíše Krista a o neměnnosti Božího zákona, pochopili, že tyto pravdy obsahuje kniha Zjevení ve 14. kapitole jako varování tří andělů. Poselství uvedené kapitoly obsahuje trojnásobné varování a mělo připravit obyvatele země na druhý příchod Pána Ježíše.

Zpráva "nastala hodina jeho soudu" ukazuje na závěrečné dílo Kristovy služby pro záchranu lidstva. Oznamuje pravdu, jež musí znít, dokud Spasitel neukončí službu Přímluvce a nevrátí se na tuto zemi, aby vzal svůj lid k sobě. Soud, který začal roku 1844, musí pokračovat tak dlouho, dokud nebude rozhodnuto o údělu všech lidí, živých i mrtvých, proto potrvá až do konce doby milosti. Aby se lidé mohli připravit na to, aby při soudu obstáli, poselství je vyzývá: Zjevení 14,7- "Bojte se Boha a dejte mu čest," "poklekněte před tím, kdo učinil nebe, zemi, moře i prameny vod." K jakému výsledku povede přijetí těchto poselství, ukazují slova: "Zde se ukáže vytrvalost svatých, kteří zachovávají Boží přikázání a věrnost Ježíši." Je nezbytné, aby lidé zachovávali Boží zákon, a tak se připravili na soud. Podle tohoto zákona bude při soudu Bůh posuzovat povahu lidí. Apoštol Pavel napsal: "Ti, kteří znali zákon a hřešili, budou odsouzeni podle zákona... Nastane den, kdy Bůh skrze Ježíše Krista bude soudit..., co je v lidech skryto." Dodává k tomu ještě: "Ospravedlněni budou, kdo zákon svými činy plní." (Ř 2,12-16) Člověk potřebuje víru, aby mohl plnit Boží zákon, protože "bez víry není možné zalíbit se Bohu". A "cokoli není z víry, je hřích" (Žd 11,6; Ř 14,23).

Boží soud probíhající ve svatyni

Všimněme si, že když Pán Ježíš přijde, bude už rozhodnuto, kdo bude spasen a kdo ne. (Izaiáš 62,11; Zjev.22,12. )

Bible mluví o tom, že Boží soud má dvě fáze:

1. část je soud nad věřícími lidmi, který probíhá podle proroctví Daniel 7 kapitola od roku 1844 (více v článku vznik adventismu) a bude ukončen před druhým příchodem Ježíše Krista.

2. část soudu bude podle knihy Zjevení Jana 20 kapitoly v době tisíciletého království, kdy Bůh otevře v nebi knihy, a země bude zatím pustá a prázdná. Během milénia budou věřící s Kristem v nebesích a budou svědky při druhé fázi soudu nad nevěřícími. Nevěřící budou mrtvi a Satan bude zatím bloudit po tisíc let po pusté zemi, to bude jeho vězením. Po tisíci letech bude Satan propuštěn a  bezbožní lidé budou vzkříšeni.  Bůh přijde s vykoupenými i s Božím městem Jeruzalémem a vysloví soud nad bezbožnými lidmi, Satanem a očistí zemi ohněm a pak jí obnoví.

Tento postup má svojí logiku. Dříve než Kristus přijde, musí být jasné, kdo ke které skupině lidí patří. První soud má za cíl vyčlenit  a ospravedlnit spasené lidi a ukázat, že je možné být spasený vírou v Ježíše Krista. Ježíš Kristus zde zastává úlohu obhájce, přímluvce. První fáze soudu probíhá nyní – v době, kdy je lidem kázáno evangelium a všichni se mohou dozvědět o soudu a druhém příchodu Ježíše Krista. Je to ale dočasná příležitost.

Jakmile Kristus ukončí velekněžskou službu, Bůh ukončí poslední případ a Kristus přijde podruhé. Věřící lidé - živí budou proměněni a mrtví vzkříšeni a odejdou společně s Kristem do nebe. Ale ještě nebude konec začíná 1000 let, během kterého bude země prázdná, protože bezbožní nevydrží vidět Ježíše Krista a zahynou. V nebi bude 2.fáze soudu nad ostatními lidmi a satanem. Potom Ježíš znovu přijde a odplatí všem. Očistí zemi ohněm od hříchu a stvoří vše nové.

Podle čeho bude Bůh soudit?

Kazatel 12,13-14 - Slovo na závěr všeho, co bylo řečeno: Boha se boj a jeho příkazy zachovávej, protože toto se týká každého člověka. Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým.

Jakub 2,10-12 - Kdo by totiž zachoval celý Zákon, ale v jedné věci klopýtl, stal by se vinným ve všech. Vždyť ten, kdo řekl: ‚Nezcizoložíš,‘ řekl také: ‚Nezavraždíš.‘ Jestliže tedy necizoložíš, ale vraždíš, stal ses přestupníkem Zákona. Tak mluvte a tak jednejte jako ti, kteří mají být souzeni podle zákona svobody.

Souzeny jsou:

Skutky - Zjevení 20,12 -A mrtví byli souzeni podle svých skutků, zapsaných v těch knihách.
Slova - Matouš 12,36-37 - Pravím vám, že z každého neužitečného výroku, který lidé promluví, vydají počet v den soudu. Neboť podle svých slov budeš ospravedlněn a podle svých slov odsouzen.“
Myšlenky -1. Korintským 4,5- Proto nic nesuďte předčasně, dokud nepřijde Pán, který osvítí i věci skryté ve tmě a zjeví úmysly srdcí.
Pohnutky - Přísloví 16,2 Všechny cesty člověka jsou čisté v jeho očích, Hospodin však zkoumá motivy. Kazatel 12,14- Vždyť Bůh každé dílo přivede na soud se vším, co je skryto, ať dobrým nebo zlým.

Zamyslíme-li se nad naším životem obstojíme? Nikoli! Nikdo z nás neobstojí, pokud v upřímné lítosti a pokání neopustí a nevyzná své přestupky Ježíši Kristu, který je díky své milosti a oběti vymaže z nebeských záznamů. Právě teď ještě Kristus vykonává službu nebeského Velekněze a prostředníka, využijeme tento čas? Dnes je čas k opravdovému poznání Ježíše Krista. Dnes je čas znovu se cele odevzdat Pánu Ježíši, protože jedině v tom je věčný život. Kristus se za lidstvo stále ještě přimlouvá a dává světlo poznání všem, kdo po něm touží. Ale jak dlouho ještě? Využijeme včas této nabídky? Vstoupíme s Kristem do nebeské svatyně, vyznáme v pokoře své hříchy a přeneseme je tak na našeho jediného prostředníka dokud ještě tuto službu pro nás vykonává?

Kdy Boží soud začal? Proroctví s matematickou přesností.

Podíváme-li se na proroctví Daniele o tom, že bude svatyně očištěna zjistíme, že hovoří ne o pozemské svatyni, která v čase naplnění proroctví již dávno neexistovala, ale že hovoří o svatyni nebeské.

Daniel 8,14 - "Bude to 2 300 večerů a jiter," odpověděl mu. "Pak bude svatyně znovu obnovena."(ČSP)

Co je to očištění svatyně? Bible podrobně popisuje takovou službu v pozemské svatyni. Může však být v nebi něco, co je třeba očistit? Daniel 7,10 „soud zasedl, a knihy otevříny byly“. Izaiáš 65,6-7- “Hle, je to přede mnou napsáno: Nebudu mlčet, pokud neodplatím.“   Ano jsou to naše hříchy zapsané v nebeských knihách.  Všechny vyznané hříchy - za celá ta staletí - byly z hříšníků sejmuty a zaneseny do svatyně v nebi. Kristus z nás snímá hříchy a nechává je zapsat do knih. Těmito záznamy je nebeská svatyně znečištěna. Proč nejsou hříchy zničeny hned? Jejich likvidace souvisí s činností závěrečného Božího soudu a také se zničením satana. (Ezech.18,24) Teprve až v době očišťování nebeské svatyně dochází k definitivnímu rozhodnutí, které hříchy budou smazány. Očišťování svatyně - den smíření - to je vlastně dílo soudu, jak jsme viděli v předobrazné službě v pozemské svatyni.

Daniel 9,24-27 - Pro tvůj lid a pro tvé svaté město je vyděleno sedmdesát sedmiletí k zadržení té věrolomnosti a ke zpečetění hříchů i k usmíření zvrácenosti, též ku přivedení věčné spravedlnosti a zapečetění vidění a proroka i ku pomazání nejsvětějšího místa. Věz tedy a rozuměj: Od vyjití slova k návratu a k budování Jeruzaléma až k Pomazanému vůdci bude sedm sedmiletí a šedesát dva sedmiletí. Znovu se vybuduje náměstí a příkop, v tísni oněch časů. Ale po těch šedesáti a dvou sedmiletích bude vyhlazen Pomazaný a nebude mít nic, a to město i tu svatyni bude ničit lid jednoho vůdce, který přichází. Ale jeho konec bude v záplavě. A až do konce bude odhodlaný boj po místech zpustošených. A prosadí smlouvu mnohým jednoho sedmiletí, leč uprostřed onoho sedmiletí ukončí obětní hod i přídavnou oběť. Tehdy na křídle ohavností bude pustošící, dokud se zkáza i rozhodnutí nebude vylévat na pustošenou.

Prorocký klíč - v Bibli podle Ezechiele 4,6 – „Jeden den za každý rok; vložil jsem ji na tebe.“ platí prorocký klíč, podle kterého je 1den = 1 rok.   70 týdnů v proroctví je tedy 490 let a 2300 dnů je 2300 let. (srovnej  4Moj 14,34, 2Petrova 3,8)

Kapitoly 8 a 9 proroka Daniele pojednávají o prorockém úseku 2300 let. 490 roků přiznaných Židům jsou částí téhož proroctví. Oba časové úseky začínají ve stejnou dobu. Od celkové doby 2300 let bylo "odečteno" (kralic.) 490 let pro Izrael. (Dan.9,24) Nejpřesnějším překladem původního "chatak" je slovo "odkrojit" (z nějakého celku). Kraličtí použili "odečteno", ekum. "stanoveno")

Období 2300 prorockých dnů začalo na podzim roku 457 př. Kr., kdy vstoupil v platnost Artaxerxův dekret o obnově Jeruzaléma.

Ezechiel 7,7 - vyšli do Jeruzaléma v sedmém roce vlády krále Artaxerxa. V roce 464 př.Kr. nastoupil Artaxerxes jako král, jeho sedmý rok panování byl tedy rok 457 př.Kr. Tento zákon byl vydán na podzim tohoto roku. Známe tedy počáteční rok, od kterého začíná platit naše proroctví. Je to rok 457 př.Kr. (Poznámka: Nástupní rok kralování se počítal jako rok "nultý".)

Vezmeme-li podle Daniele a Ezechiele toto datum jako výchozí bod, souhlasí dokonale sled všech předpovězených událostí v knize Daniel 9,25-27. Šedesát devět týdnů, prvních 483 let z 2300 let, sahá k Mesiáši, Pomazanému. Kristův křest a jeho pomazání Duchem Svatým v roce 27 po Kr. se vyplnily přesně podle předpovědi. Uprostřed sedmdesátého týdne měl být Mesiáš zabit. Tři a půl roku po svém křtu, na jaře roku 31 po Kr., byl Kristus ukřižován. Sedmdesát týdnů, neboli 490 let, bylo odděleno přednostně pro Židy. Koncem tohoto období zpečetil národ zavržení Krista pronásledováním jeho učedníků a apoštolové se v roce 34 po Kr. obrátili k pohanům. Tehdy skončilo 490 let, první část z 2300 prorockých dnů, a zbývalo 1810 let. Období 1810 let od roku 34 po Kr. skončilo v roce 1844. Jak prohlásil anděl: „A přijdou k obnovení svému svaté služby.“ Všechny proroctvím předpovězené údaje se neklamně splnily v určenou dobu. (Při výpočtu musíme pamatovat, že neexistoval rok 0)  Doporučujeme pročíst článek Svatyně a Boží soud a Úžasné časové proroctví

Když v roce 1844 skončilo období 2300 prorockých dnů, na zemi už po mnoho století izraelská svatyně neexistovala. Proto proroctví: „Až po dvou tisících a třech stech večerech a jitrech dojde svatyně spravedlnosti (očištění)“ se nepochybně týká svatyně v nebi.

obrázek zdroj: bibleazdravi.net

Podobenství z 22. kapitoly Matoušova evangelia také používá obrazu svatby a zřetelně ukazuje, že vyšetřovací soud probíhá před svatební hostinou. Před svatbou vchází král, aby si prohlédl stolovníky, zda si všichni oblékli svatební roucho, neposkvrněné roucho povahy omyté a očištěné krví Beránka (Mt 22,11; Zj 7,14). Kdo si neoblékne takový šat, bude ze svatební hostiny vyloučen. Král však přijme všechny, které při vyšetřování najde oblečené ve svatebním šatu a uzná je za hodné, aby vstoupili do jeho království a usedli s ním na jeho trůnu. Toto zkoumání povahy, zjišťování, kdo je připraven pro Boží království, je vyšetřovací soud, závěrečný úkon v nebeské svatyni.

Až vyšetřování skončí, až budou prověřeny případy všech lidí, kteří se kdy hlásili k Bohu, až bude rozhodnuto o každém z nich, tehdy - a ne dříve - doba milosti pro lidstvo skončí a dveře milosti se uzavřou. Jediná kratičká věta: „Které hotovy byly, vešly s ním na svadbu, i zavříny jsou dveře.“ (Mt 25,10) nás provází celým údobím závěrečné služby našeho Spasitele až do chvíle, kdy velké dílo záchrany člověka skončí.

Knihy záznamů na tomto soudu jsou otevřeny a životy všech, kteří uvěřili v Ježíše, jsou představeny před Boha. Počínaje těmi, kteří žili na této zemi nejdříve, náš Přímluvce představuje případy dalších následujících generací a končí žijícími. Je vzpomenuto každé jméno, každý případ je důkladně prošetřen. Některá jména jsou přijata, některá zavržena. Najdou-li se u některých jmen hříchy zaznamenané v knihách, ze kterých nebylo činěno pokání a které nebyly odpuštěny, budou taková jména vymazána z knihy života. …

Všichni, kdož se opravdu káli z hříchu a vírou se dovolávali krve Kristovy jako své smírčí oběti, mají u svých jmen v nebeských knihách zaznamenáno odpuštění. Protože se stali účastníky spravedlnosti Kristovy a protože bylo shledáno, že jejich povaha je v souladu se Zákonem Božím, budou jejich hříchy vymazány a oni sami budou shledáni hodnými věčného života. Pán praví, …: „Já, já sám shlazuji přestoupení tvá pro sebe, a na hříchy tvé nezpomínám.“ (Iz 43,25)

Použity výňatky z knihy Velký spor věků